Jak učinit dítě spokojené a šťastné - část 3

USÍNÁNÍ - OÁZA KLIDU

Když dítě usíná, mělo by být šero, ticho, klid a rodič, který uspává, by měl být trpělivý, neměl by nikam a polohlasem dítě naladit na spánek. Přečíst pohádku, popovídat si o jeho případných obavách nebo očekáváních do dalšího dne, obejmout, dát pusu a nekompromisně říct: "Je čas spát.", zhasnout, popřát sladké sny a zavřít. Pokud má dítě zrovna nějaké složitější období a bojí se usínat samo, tak zůstat s ním a jemně ho poplácávat po zádech, dokud neusne, aby cítilo dotek. Neexistuje televize, počítač, mobil nebo světla při usínání (maximálně malá lampička). Pokud je dítě před usnutím rušeno těmito vlivy, nemůže zklidnit svůj mozek a myšlenky a jít v klidu a pohodě spát. Světlo, které počítač, televize nebo mobil vyzařují, způsobuje, že se člověku špatně usíná. Teplá koupel dítě příjemně naladí na spánek. Večerníček je v pořádku (na tom jsme přece vyrostli všichni). Ale ten je brzy večer a pak se má jít spát.

SPOKOJENÁ MÁMA = SPOKOJENÉ DÍTĚ

Rodiče by si měli pomáhat tak, aby v rodině vše dobře fungovalo a máma byla odpočatá a tím pádem něžná, soucitná, láskyplná a táta pevný ve svých rozhodnutích - opora pro rodinu. Když mají rodiče dobrý vztah a chovají se k sobě hezky, tak je to pro dítě do života to NEJ NEJ NEJ. Nezapomeňme, že děti od náš VŠE odkoukávají - jak se k sobě chováme, jak se chováme k lidem na ulici, ke starším lidem, k malým dětem. Jestli dodržujeme pravidla, jestli se usmíříme nebo jdeme spát rozhádaní, jestli používáme slovo děkuji, prosím, promiň, mám tě rád. 

DEJTE SI SPOLEČNĚ ALESPOŇ JEDNO JÍDLO DENNĚ

Jíst společně má mnoho výhod. Je to společně strávený čas rodiny, v dítěti pěstujeme kulturu stolování a obecně vztah k jídlu, povídáme si o tom jaký kdo měl den, děkujeme tomu kdo jídlo uvařil, prosíme o přidání. Člověk by neřekl, co všechno se dítě ze společného stolování naučí! 

 RODINA JAKO SYSTÉM/ORGANISMUS

Členové rodiny dohromady tvoří systém a jeho jednotlivé části se navzájem ovlivňují. Když rodičům nefunguje manželství, tak dcera nevědomě spustí záchrannou misi - propukne u ní anorexie a tím docílí toho, že se její rodiče (části systému) spojí na pomoc nemocné dceři a dostane se jí postrádané pozornosti. O to stejné může dítě NEVĚDOMĚ usilovat nemocí nebo zlobením. Nemusí se jednat jen o problémy v manželství, ale o cokoliv, co nějakým způsobem brání fungování rodiny jako systému. Rodina je takový samoozdravný organismus, i když ta cesta k uzdravení je často hodně trnitá.